Na mapování testovacích nápadů navazuje tvorba Testovacích případů, se kterou je možné začít v okamžiku, kdy je již částečně vytvořena testovaná aplikace, či je alespoň k dispozici detailní návrh jednotlivých obrazovek uživatelského rozhraní. V podstatě se jedná vytvoření detailního popisu testů, který obsahuje krok za krokem přesný návod toho, jak budou testy prováděny.

Již v této fázi nutné počítat s tím, že mohou být identifikovány určité nesrovnalosti a problémy specifikace požadavků, které bude nutné konzultovat s analytiky. Vzhledem k tomu, že testování může být prováděno i jinými osobami, než těmi, kdo testovací případy vytvářeli, je vhodné psát testovací případy takovým způsobem, aby jim rozuměl kdokoli.

Podobně jako při psaní testovacích případů pro manuální testy, se postupuje i v případě testů automatických. Jediný rozdíl spočívá v tom, že jednotlivé „akce testera a reakce systému“ jsou zachyceny pomocí programového kódu a jsou prováděny pomocí automatizovaného nástroje, jako je např. IBM Rational Functional Tester, HP QuickTest Professional, nebo Borland SilkTest. [Faustová, 2009]

Předposledním krokem v rámci přípravy testů je tvorba Testovacích sad, kdy jsou jednotlivé testovací případy skládány tak, aby umožňovaly kompletní otestování určité části systému. Do testovacích sad jdou dále doplňovány další vstupní podmínky jednotlivých testovacích případů, které umožňují plynulý průchod celé testovací sady.

Ať už se jedná o testovací sady pro manuální testy, nebo test scripty pro testy automatické, je vhodné je ještě před jejich provedením zkontrolovat, zda jsou správně napsané a samy o sobě negenerují nějaké chyby. Zároveň je vhodné testovací sady konzultovat s vývojáři, kteří jsou zodpovědní za část aplikace, která je danou sadou testována. Někdy se může stát, že je určitý požadavek ve specifikaci pochopen vývojáři a testery odlišně, a vznikají chyby, kterým se může touto revizí testovacích sad předejít.