Podstatu této disciplíny je možné spatřovat v:

• porozumění problémům, které mají být vyřešeny,
• pochopení potřeb všech zainteresovaných stran („co chtějí uživatelé?“),
• specifikaci požadavků, které by měly být v řešení respektovány („co by měl vyvíjený systém dělat?“),
  definování hranice (rozsahu) systému,
• identifikaci externích rozhraní systému,
• určení technických omezení řešení,
• sjednocení základních informací pro plánování iterací,
• poskytnutí základu pro prvotní odhad nákladů.

Identifikování a specifikace požadavků na vyvíjený systém je jedním z nejdůležitějších bodů projektu, které určují, zda bude vytvořené řešení schopno uspokojit všechny nároky, které jsou na něj kladeny. Požadavky definují, co by měl vyvíjený systém dělat a jaká jsou omezení, za nichž musí pracovat, a proto by alespoň jejich rámcový přehled měl být vypracován co nejdříve. V průběhu životního cyklu projektu je pak nutné požadavky zpřesňovat a upravovat či dokonce měnit. V rámci této metodiky je uplatňován komplexní přístup pro identifikaci a zachycení jak funkčních požadavků prostřednictvím Případů užití, tak nefunkčních požadavků pomocí dokumentu Požadavky. [Arlow, 2008]