Task: Modelování případů užití

Nalezení hranic systému

Nalezení hranic systému představuje první krok při modelování případů užití. Hranice systému, označovány také jako subjekt , vyjadřují co je a co není součástí vyvíjeného systému. Obecně je možné říci, za hranicemi systému stojí ti, co systém využívají nebo s ním spolupracují, a vnitřek systému je tvořen jeho funkcemi, resp. případy užití. Hranice systému jsou nejprve jen hrubě navrženy a po definici aktérů a případů užití v dalších krocích této úlohy jsou blíže specifikovány. Hranice systému jsou zachyceny v diagramu případu užití pomocí rámečku označeného názvem vyvíjeného systému ohraničujícího případy užití. [Rejnková, 2009]

Vyhledání aktérů

Dalším důležitým krokem je vyhledání aktérů. Aktéři představují externí uživatele či jiné subjekty, které jsou se systémem v interakci. Velmi důležitou roli při definici aktérů hraje jejich název, který by měl vycházet z terminologie definované ve Slovníku pojmů a měl by přesně vyjadřovat, jakou roli ve vztahu k systému hrají. Kromě uživatelů a dalších systémů, může být aktérem i čas, a to v případě, že je určitá funkce systému spouštěna v přesný časový okamžik. Aktéry je vhodné nejen identifikovat ale i stručně popsat a jejich definice by měla být součástí vlastního modelu případů užití. [Buchalcevová, 2007][Arlow, 2008]

Vyhledání případů užití

Jedním z dílčích kroků detailního zachycení funkčních požadavků je také vyhledání případů užití. Případy užití vyjadřují „část funkcionality systému, kterou využívá aktér a která plní určitý cíl.“ [Buchalcevová, 2007]. Může se jednat například o zadání nové objednávky, přidání nového zboží apod. Případy užití by měly zachycovat určitou variantu použití daného systému určitým aktérem, který je iniciuje, a z jehož pohledu by měly být psány. Základní seznam případů užití je možné vytvořit právě pomocí seznamu aktérů, a to tak, že u každého aktéra zvážíme, jakými způsoby může vyvíjený systém využívat.

Jak případy užití, tak aktéři a hranice systému by měly být graficky znázorněny pomocí digramu případů užití. Více informací o tom, jak by měl diagram vypadat, včetně rad pro jeho modelování, je možné nalézt v [Arlow, 2008], nebo v [Rejnková, 2009].

Specifikace případů užití

V okamžiku, kdy je namodelován diagram případů užití, je vhodné zahájit specifikaci případů užití. Každý případ užití je označen jednoznačným identifikátorem a stručně popsán, jsou určeni jeho aktéři a definovány možné vstupní a výstupní podmínky. Dále by měl být popsán hlavní scénář případu užití, který pomocí řady dílčích kroků zachycuje ideální průběh případu užití bez jakýchkoliv komplikací a výjimek.

Určení alternativních scénářů

Na závěr je pak nutné zvážit, zdali nemohou nastat nějaké odchylky a výjimky, které by znamenaly, že je podobným způsobem nutné definovat i alternativní scénáře.