Prvním krokem v procesu identifikace požadavků, je jejich hledání. Požadavky mohou být ovlivněny řadou aspektů, jako jsou přímí uživatelé systému, manažeři a správci, další systémy a hardwarová zařízení, se kterými bude systém v interakci, či právní a regulační omezení. Postup jejich získání není obvykle jednoduchý, a proto je vhodné pro vyšší úspěšnost kombinovat různé typy technik. [Arlow, 2008]

 Nejefektivnějším způsobem shromažďování požadavků je osobní konzultace se všemi zainteresovanými stranami, které by měly probíhat individuálně s každým zvlášť. Během rozhovorů o tom, co by měl systém pro určitého uživatele splňovat, je vhodné klást především tzv. otázky bez kontextu, které by neměly dotazovanému rovnou nabízet nějakou odpověď, o které si může Analytik myslet, že správná. Může být problémem, když je ještě před vlastní konzultací vytvořena určitá představa řešení, na základě které rozhovory probíhají. Budoucí uživatelé totiž mohou jednoduše přijmout návrhy analytiků a požadavky, které jsou tímto způsobem získány, nemusí odpovídat jejich představám. [Arlow, 2008]

Vhodným doplňkem osobních konzultací mohou být dotazníky, které jsou buď připravené ještě před konzultací, za účelem připravení určité struktury rozhovoru a neopomenutí klíčových bodů, nebo mohou být vytvářeny až na základě informací získaných od jednotlivých dotazovaných osob. Tato „ex-post“ vytvořená verze dotazníků může být poskytnuta širšímu spektru zainteresovaných stran a umožňuje ověřit, zdali byly požadavky na osobních konzultacích opravdu pochopeny správně.

Efektivní technikou sběru požadavků jsou i tzv. dílny požadavků, které představují předem organizované spontánní diskuze celého týmu, zainteresovaných stran popřípadě dalších odborníků v oboru o vyvíjeném systému. V rámci těchto diskuzí jsou zaznamenávány všechny požadavky, které jakéhokoliv účastníka napadnou, a ty jsou později upřesněny a poskytnuty všem účastníků dílny požadavků k revizi. [Arlow, 2008]

Veškeré požadavky, které během sběru informací identifikujeme, by se měly zaznamenat do jednoduchého seznamu a rozdělit na funkční a nefunkční. Funkční požadavky definují, jaké chování by měl systém nabízet. Nefunkční požadavky, označované také jako kvalitativní, oproti tomu poskytují informace o omezeních a vlastnostech systému.

Ať už se však jedná o jakýkoliv požadavek, mělo by být respektováno, že požadavky vyjadřují „co by měl systém dělat, nikoliv to, jak by to měl dělat.“ [Arlow, 2008] O způsobu, jak bude daným požadavkům vyhověno, by mělo být rozhodnuto až v následujících úlohách projektu. Proto, aby nebyly opomenuty žádné nefunkční (kvalitativní) požadavky, je vhodné při jejich hledání postupovat podle jednotlivých kategorií uvedených v pracovním produktu Požadavky, který je v závěru této úlohy prvotně vypracován.