| Task: Plánování konfiguračního řízení |
| |
 |
| Plánování konfiguračního řízení je úlohou, jejímž hlavním cílem je definovat základní postupy, pravidla a procedury, na základě kterých bude probíhat tvorba a modifikace pracovních produktů, včetně určení zodpovědností jednotlivých rolí v týmu, které by měly tato pravidla respektovat. Veškerá rozhodnutí, která jsou při plánování konfiguračního řízení učiněna, by měla být zaznamenána do Konfiguračního plánu. |
| Disciplines: Řízení změn a konfigurací |
|
Relationships
| Roles | Primary Performer:
| Additional Performers:
|
| Inputs | Mandatory:
| Optional:
|
| Outputs |
|
Steps
|
Výběr nástroje pro podporu řízení konfigurací
| Plánování konfiguračního řízení je tvořeno množinou dílčích kroků, z nichž první spočívá ve výběru nástroje pro podporu
řízení konfigurací, který by měl minimálně nabízet jednotné úložiště pro veškeré prvky konfigurací, podporovat verzování a
poskytovat funkcionalitu pro evidenci a řízení požadavků na změny. V současné době existuje široká paleta nástrojů , která
tuto funkcionalitu nabízí, výběr konkrétního nástroje se proto odvíjí od zkušeností projektového týmu, nabízené
funkcionality a samozřejmě rozpočtu projektu. Pokud není vybrán speciální nástroj, je nutné alespoň vytvořit základní
úložiště, kam budou jednotlivé pracovní produkty ukládány a definovat jeho základní adresářovou strukturu.[Abran, 2004]
[Kantelinen, 2011] |
Definice postupů a pravidel
Na výběr nástroje pro podporu řízení konfigurací by měla navazovat definice postupů a pravidel, které by měly být v
průběhu projektu dodržovány. Minimálně by měly být identifikovány veškeré prvky konfigurace (resp. pracovní produkty),
které by měly být vytvořeny, definovány procedury pro jejich změny a určeny jmenné konvence a pravidla pro správu
verzí.
|
Vytvoření strategie sestavení a nasazení vyvíjeného IS/CT
Posledním, avšak neméně důležitým krokem v rámci plánování konfiguračního řízení je vytvoření strategie sestavení a
nasazení vyvíjeného IS/ICT, popřípadě jeho aktualizací. Kromě vlastního postupu sestavení, určujícího, jakým způsobem
budou vybírány verze prvků konfigurace k integraci a jak bude vytvořen nový build, je také vhodné definovat pravidla i
pro jednotlivé varianty sestavení. Mezi tyto varianty patří sestavení individuální, integrační a release sestavení.
Individuální sestavení provádí vývojáři samostatně pro ověření správnosti jimi vytvořené části implementace, přičemž
jejich přírůstky jsou integrovány inkrementálně. Cílem integračního sestavení je sjednotit a otestovat konzistenci
příspěvků od jednotlivých vývojářů, a release sestavení, představuje vytvoření verze vyvíjeného IS/ICT, která bude
dodána zákazníkovi. [Pavlíček, 2007]
Strategie nasazení by měla být naplánována v koordinaci s osobami, které budou zodpovědné za správu a údržbu nového či
aktualizovaného systému. Je doporučováno, aby frekvence nasazování nových releasů byla co nejvyšší (max. 3 – 4 měsíce).
Tak je zajištěna rychlá zpětná vazba od uživatelů.
|
|
|
